Léto musí vonět po vínu

Co by to bylo za léto bez zastávky v moravském podzemí. Mám samozřejmě na mysli vinné sklepy na Moravě. Ty sklepy, kam se schází s napětím a trochu opatrně, a vychází se z nich v blaženém opojení.

Letošní návštěva byla obzvlášť vydařená. Nečekaná, spontánní, o to víc mile překvapující.

Co dál k tomu říct. Akce Otevřené sklepy v Jaroslavicích na Znojemsku, kam jsme se zčásti náhodně, zčásti plánovaně připletli, měla všechno, co si člověk od takové akce slibuje. Veselou atmosféru, zábavu, skvělé lidi a hlavně víno. To vše navíc v prostředí tak akorát velké vesnice či města, která má svoje náměstí s putykami a krámky, jeden podnik trochu víc na úrovni, pak Horní a Dolní rybník a pak 25 vinných sklepů, které spolu první srpnovou sobotu vytvořily oázu pro všechny, kdo přijeli nasát… něco té pověstné moravské pohostinnosti a bodrosti.

A že bylo o co stát. Ostatně už v pátek proběhlo jakési zahřívací kolo. My neznalí Jihočeši jsme se nepříliš zdárně pokusili zkalibrovat svá játra na místní domácí vína a pálenky, což nemohu říct, že by se úplně podařilo. Tuším, že abychom vydrželi to zběsilé tempo zkušených návštěvníků, museli bychom trénovat trochu jinou techniku, než na jakou jsme zvyklí

Už páteční seznamovací večírek dal tušit, že v sobotu to bude jízda. A byla. V pravé poledne jsme zaplatili vstupné, dostali skleničku a nechali se strhnout do toho kolotoče ochutnávek a náhodných setkání a kdejakých fundovaných rozhovorů, které se okamžitě ztrácely v další rozlité rundě. Pak se jedlo, znovu pilo, a na závěr snad trochu i tančilo. Ale přitom se všechno neslo v jakémsi distingovaném podání, jaké se s vínem pojí. A v kultivovaném veselí.

Nicméně co vám budu povídat, po úspěšném projití všech 25 zastávek na téhle moravské stezce odvahy mi toho v paměti příliš neutkvělo. A z toho, co utkvělo, toho není moc k vyprávění, neboť ne všechno možná bylo až tak kultivované, abych to tady rozebíral.

Taky jsem fotil. Odvážně, s nasazením, s nadšením, velmi houževnatě jsem se cpal všude, dokonce vyzýval vinaře, aby mi zapózovali, hýřil jsem kreativitou, jak už to tak bývá, když si k tomu člověk dá hektolitr dva vína. Dopadlo to tak, že z toho množství fotek jsem vytřídil asi deset, na kterých je alespoň poznat předmět dění (viz galerie na konci článku, případně můj IG). Zbytek putoval beznadějně do koše. Ale i to je takové svědectví toho, jak moc to bylo v Jaroslavicích fajn.

Takže díky moc všem místním, kteří se postarali o úžasný zážitek a kteří k nám byli tak moc milí. Věřím, že teď už se nebudeme vracet náhodně, ale že se z téhle akce odteď stane neodmyslitelná součást každého léta.

A na závěr jenom ještě jedna osobně-provozní poznámka: když už jsem si odškrtnul i návštěvu Moravy, tak nastal čas vrátit se zpátky za oceán a ke svým tradičním mexickým tématům. Díky za pozornost během téhle mé letní zastávky, díky za návštěvy na přednáškách a za čtení článků a tak vůbec, a příště už se ozvu zase ze Ciudad de México, kde nás letos čeká spousta zajímavých událostí.

Tak zatím čau! A nezapomeňte odebírat tenhle blog.